"Mazejte pryč děcka nevychovaný! Co tam děláte pod těmi balkóny?" Křičela rozčílená paní Krňanská z prvního patra sousedního paneláku a tloukla plácačkou na mouchy do kovového zábradlí. Oči jí plály hněvem, ruce se jí potily a vlasy pomalu prosychaly na kovových natáčkách, a my? Nám to její řvaní bylo fuk. My děti z "JIŽŇÁKU" jsme měly jiný starosti...
S odstupem času si říkám, že vyrůstat na sídlišti, bylo prima. Kousek do školy, všechny kámošky dostupné do 10 minut, spousta zajímavých míst na hraní a haldy (rozuměj deponie hlíny vyvážené ze stavby metra C), kde jsme s kamarádkou Haninou užily vážně hodně srandy, a o které vedli Opatováci (to jako my) proti Litochlebákům dooost vážné bitky.
Cesty osudu mne zavedly zpátky domů. Domů - do panelákového 4+1, kde jsem vyrůstala. Byt je v dezolátním stavu a volá po rekonstrukci. A já se jí s hrdostí a profesí interiérové designérky ujímám. Snad to tátu tam nahoře potěší! :-)
A než začnu bourat a stavět přináším drobnou sondu do života mezi paneláky. Do roku 1991 bylo postaveno osmdesát tisíc panelových domů, ve kterých žily až tři miliony obyvatel, včetně mne a mé rodiny. Mnoho let jsem tu nebyla. A první dojem z "JIŽŇÁKU" mám vážně dobrý. Všude hodně zeleně a občanská vybavenost myslím nepokulhává. Do obchodů kousek, na metro 3 minuty, do Miličovského lesa 15 minut, na Hostivařskou přehradu pěšky 30 minut. Za domem velké dětské hřiště, před domem parkoviště, kde se dá kupodivu dobře zaparkovat a světe div se – Kostel! Paráda! Ano, čtete správně. Z okna mého pokoje výhled na místní svatostánek. Ten zde samozřejmě v době socialismu, kdy jsem po haldách běhala já, nestál. Dominanta výškového domu s hodinami zůstala, jen má nový kabát a nahoře restauraci. Jediné co je vážně blbé je naprosto nepovedená a necitlivá úprava fasád panelových domů. Kruci, kdo povolil růžové sídliště?! Tomu říkám nepochopení situace a smrtelná rána tváři veřejného prostoru! Ale tahle nemoc trápí většinu sídlišť a Jižní Město bohužel není výjimkou. Le Corbusier si nahoře na nebi klepe prstem na čelo a já věřím v lepší barevné zítřky – třeba se kompetentní autority dohodnou a tu hrůzu přetřou! Hodnocení závěrem? Připojuji se k názoru, který se proslýchá, že sídliště jsou vlastně fajn. Paneláky jsou dnes vesměs zateplné, okna nová, bytová jádra po rekonstrukci a v ulicích spousta zeleně. Potvrzuji, že dnešní sídliště jsou v pohodě a že přetrvávající negativní konotace už jsou jen předsudky.
Ale zpátky na stavbu...
Přesně vím co s tím! Všechno staré přijde pryč a šup sem s novým a pěkným. V první řadě se zbavím všeho, co v bytě není potřeba - pryč s nábytkem, nevhodnými příčkami, vážně nechutným a plesnivým umakartovým jádrem, kuchyňskou linkou, nepěknými podlahovými krytinami, po zdech vedenými elektrorozvody, kovovými dveřními zárubněmi, starými tapetami a poničenou výmalbou. Lehce jsem upravila dispozici bytu, prostory otevřela a nechala do nich vstoupit světlo. Předsíň jsem vybavila komfortním úložným prostorem.
Zde malá fotoreportáž z první přípravné etapy. Tyhle bouračky mám ráda! Trochu destrukce co uvolní místo novému. Mňam!
V příštím dílu PanelStory je na programu proměna bytu. Jestli se chystáte na rekonstrukci v paneláku, uvidíte co vás čeká a jak velká změna to může být!
S pozdravem ať se bydlí!
PP
Comments